Blues v opilým sudu

7. dubna 2006 v 4:34 | Hudba a text: Karel Jačko 16.04.1975 |  Repertoár
Je to jedna z mých prvních písniček z doby, kdy jsem hrál se svou první studentskou kapelou TESAŘÍCI na vysoké v Žilině. Byla to doba, kdy jsme se v podstatě učili jen nárazově na zkoušky a zbytek času jsme věnovali hraní a zpívání. No a k tomu v té době patřily neodmyslitelné alkoholické radovánky. Osobně jsem sice žádný přeborník nebyl a tak i do alkoholického fanklubu naší kapely, která se jmenoval přiznačně NOTROŠ KLUB jsem byl po neschopnosti vypít povinné 4 pulitry Topvaru přijat jen jako kronikář. Ale někteří mí kolegové a spoluhráči byli přeborníci.
Tato písnička byla věnována kamarádovi Pavlovi Fousovi Krimovi, prvnímu vynikajícímu kytaristovi Tesaříků, který na jednom z prvním zimních vandrů v Porubce u Žiliny usnul v alkoholovém opojení na lesní kadibudce a po celonočním hledání tam byl objeven až ráno. Datum napsání písničky se kupodivu dochovalo v mém historickém zpěvníčku.
V sudu si sedím, do deště hledím,
Přemejšlím o svým osudu
V hlavě mi duní, myšlenky cedím,
Že tu snad věčně nebudu
Jak jsem se dostal sem na dno sudu,
Kdo našel mi ten vlhkej obejvák
Fernet či rum , whisky né sódu
Dejte mi abych vodou nenasák
V sudu mi stále přibejvá voda
Je jako louh a já bych pil a pil
To není RUM to není sóda
A šlapat vodu už nemám sil

A pořád prší, zas potopa světa
Světa co vešel se dnes do sudu
Hrdlem mým se dere má poslední věta:
"Už nikdy chlastat nebudu" !!!
Text s akordy je na FOLKTIME
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama