Historie 4 - Ženy v kapele

14. ledna 2006 v 15:35 | Karel Jačko |  Histrorie
Za krátkou historii se v kapele již vystřídala celá řada žen nebo se kolem alespoň mihly. Je třeba říci, že The Šůtrs podstatou není kapela kam mají ženy zakázaný přístup a to i přesto, že vždy jsou komplikací zejména proto, že jsou:
  • Chytřejší
  • Pracovitější
  • Pamatují si texty
  • Mají pěknější hlasy a další věci,
  • Nepijí a nekouří (zjeména ty do 15 roků)
  • Když už pijí, neopíjí se do němoty
  • Umí noty
Ale také:
  • Musí domů dřív než my, ale vynucují si i náš odchod
  • Dnes se jim zrovna nechce zpívat
  • Nesnesou ženskou konkurenci v kapele
První ženou v kapele byla, již zmíněná zakládající členka, Hanka Hopová. Ta v zásadě beze zbytku splňuje všechny výše uvedené charakteristiky.
Bezesporu naše doposud nejlepší zpěvačka. Hanku jsem poprvé slyšel zpívat známou písničku od Whitney Houston z filmu Bodyguard někde na Ťutínkově nebo na Morávce.
Tenkrát jsem ještě hrál s Pupkáči a říkal jsem, že jestli může někdo konkurovat hlasem Blance Prudilové bude to ona.
Svojí reakcí mi to po prvním vystoupení na REGI Banju potvrdil známý milovník velkých ženských hlasů Jerry, který se do ní, stejně jako do Blanky, napoprvé zamiloval tak, že když jsem mu letos psal soupisku už bez Hanky, poslal mi okamžitě mail, jestli jsem se jejím vynecháním v sestavě nespletl.
Nerad píšu, že hlavním důvodem, že už není Hanka v kapele jsem já, když jsem ji po sérii personálních pokusů před účastí The Šůtrs na Zahradě 2005 asi natolik znechutil, že mi na jedné, již pozahradové zkoušce v Přerově řekla, že jí nebaví pořád dokola trénovat stejné písničky a hrát na festivalech typu Zahrada.
Možná to byl okamžitý stav mysli, ale když mi po letních dovolených 2005 odmítli i s Laďou Šutrem jít hrát na akci někde v Jezernici, že už mají domluveno hraní s Palackým, tak jsem se nějak zasekl a navrhl jsem, že dál bez Hanky a Ladi a ono to kupodivu prošlo, sice ne hladce, ale už je to myslím neměnné.
To že její hlas v kapele chybí a naše surové a vzájemně nekompatibilní hlasy žádnou krásu nenadělají je smutný fakt. A navíc si nepamatujeme ty texty.
Další ženou v kapely měla být Tráva, ale jak už jsem řekl, odešla do Pardubic jako profesionální armáda. Tak jsem vyzkoušel zakomponovat do kapely svoji dcerušku Peťulku Jačkovou. Kupodivu v kapele vydržela až do konce svých studií a potom odešla již asi na trvalo do Prahy za prací.
Další ženou v kapele byla na chvíli Lenka "Žížalka" Hromadová, která s námi absolvovala vystoupení v Horním Jelení a na festivalu Za tratí. Přesto, že má myslím až nadstandardně krásný hlas, kapela ji i přes mé snažení moc nepřijala (myslím, že jsem si tím zasekl i první vážnější vroubek u Hanky), ale je pravdou, že pojetí našich vokálů jí moc nesedělo a držet ty třetí a čtvrté průběžné hlasy na jednom tónu bylo i pro ní trochu moc.
Při hledání nových sólistů jsem musel v Hranicích zákonitě narazit na Helu Jiřičkovou. Tato vyzrálá houslistka je vedle svých vážnějších aktivit ostřílenou hráčkou různých i add-hoc hranických trampských a country formací. Nastoupila do kapely před Lacem a byla to první skutečná sólová hráčka. Stačilo ji požadované i náročné solo zanotovat nebo sehnat jazzové noty a po lehkém cvičení to bylo super.
Když nastoupil do kapely Laco na foukačku, přes absolutní rozdílnost povah se vynikajícím způsobem doplňovali, což bylo završeno Lacovým tanečním číslem při vystoupení The Šůtrs na Zahradě v Náměšti na Hané v roce 2005.
V kapele přestala hrát v zásadě jen tak mimoděk při personálním zemětřesení souvisejícím s odchodem Hanky a Ladi. Tehdy ji tuším umřel někdo v rodině a tak se omluvila, že nějakou dobu nebude hrát a aniž bych to ve skutečnosti zamýšlel, už jsem ji znovu neoslovil. Pokud to tu bude někdy číst, chtěl bych, aby věděla, že z toho mám doposud výčitky svědomí a budu jí muset napsat nějakou písničku, abych si svou černou karmu trochu očistil.
Zatím nejbizarnější pokus o uplatnění ženského principu v kapele bylo angažování dětského rodinného tria až kvarteta Ledvinové kamínky.
Při trénování na chatě u Jirky si naše děti vzaly s sebou housle a flétny a tak jsem se rozhodl, že je naučím jednu pěknou wykrentovku a to speciálně krásné solo na flétnu v písničce Fakir. Musím říci, že to holky včetně zpěvu v refrénu krásně zvládly a tak jsme je naučili ještě další, tuším, refrén ve staré trampské Andílek Harwey Kid. No a pojali jsme nápad, že s tím vystoupíme na festivalu ve Skaličce. Přesto, že samotné vystoupení, jak již jsem uvedl, nedopadlo nic moc, za ten pokus jsem rád a pokud ti Staří a Plesniví Hospodští (dále jen SPH), co zbyli kapele nezačnou cvičit, asi to bude ta správná cesta na personální změny.
Na obrázku výše ze soustředění na chatě, je vidět, že hudebnice jsou ještě OK, ale kapelník už vykazuje známky únavy.
Posledním ženským hitem kapely je na našich stránkách již frekventovaná Jituška Pluháčková, která se zatím rozkoukává, jestli se s námi, když nás vyfasovala i s Lacem, má vůbec zahazovat. No občas se modlím, aby si to nerozmyslela. Budu muset proto asi i něco udělat jako třeba napsat požadovaná sóla do not.
Na obrázku je z vystoupení v Ostravě na Tónech cest i s Lacem, kdy mu odebrala sólo v Šanci a Laco jen hledí, že to hraje jako Grappelli po zmlazovací kůře.
No v neposlední řadě jsou v zásadě řádnými členkami kapely naše nehrající polovičky. Se souhlasem Naděnky zde zatím uvádím alespoň údaje mé druhé polovičky.
Naděnka Jačková to má hodně komplikované. Vedle toho, že má doma hyper-aktivního muzikanta, musí zastávat běžné funkce v rodině jako:
  • Kupovat pravidelně struny a trsátka odpovídajících kvalit a tvrdosti;
  • Dělat prvního hudebního kritika (někdy - většinou je to tvrdé);
  • Přezpívat z not nové skladby (taky umí noty na rozdíl od nás cigánů);
  • Dělat ranní řidičku při návratech z manželova brnkání;
  • Nově dělat kameramanku a fotografku;
  • a tak;
Přesto, že tyto funkce dokonale zvládá, jen ojediněle se dočká vděku v podobě nové písničky a často je tato jedinná dohodnutá odměna za její manažerské práce pro kapelu trochu podivná, když se v textu z lásky píše:
Víš, nejlepší je když už spíš
Pod peřinou tiše sníš
Ani trochu nemluvíš.
Vím, když na houpacím křesle sním,
Že na víčka Tě políbím,
Jenom ať tě nevzbudím.
Ale když ráno, spustíš tu svou
Písničku známou, obehranou
Můžu se zbláznit z té záplavy vět
Chtěl bych film vrátit zpět.
Tam, kde vedle tebe usínám
A ve spánku tě objímám,
A žádný slova nevnímám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nada nada | E-mail | 16. ledna 2006 v 15:32 | Reagovat

Všechno je to sice pravda, ale v té písničkové píli by ses mohl také trochu více vytáhnout  :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama